Zpět do hlavního menu    Obsah    1  2  3  4  5  6  7  8  9  10  11   

"Hledači pravdy
nesleduj cest
všechny vedou tam
a pravda je zde."
(E.E.Cummings)

ÚVOD DO ASTROLOGIE

(doplňující texty k přednáškovému cyklu "Astrologie jako nástroj poznání")

Richard Novotný
2000 – 2005

(4. revidované vydání)

Za inspiraci a náměty k doplnění a úpravám předchozích verzí děkuji Pavlu Turnovskému a Lence Provazníkové.

Obsah

 1.  Úvod
 2.  Historie astrologie
 3.  Principy fungování astrologie
 4.  Čtyři roviny rozvoje lidského vědomí
 5.  Astrologické instrumentarium I. Čtvernost, živly, psychické funkce C.G.Junga
 6.  Astrologické instrumentarium II. Znamení zvěrokruhu, horizontální domy
 7.  Astrologické instrumentarium III. Planety a jejich astrologická symbolika, planetární cykly
 8.  Astrologické instrumentarium IV. Aspekty, harmonické řady, tvary a planetární figury horoskopů
 9.  Role neptunských symbolů v českých dějinách
10. Základní pojmy a vzorce, převody časů, astrologický software
11. Přehled použité a doporučené literatury

1. Úvod

Během přípravy přednáškového cyklu, který měl uvést posluchače do základů astrologie, jsem si uvědomil potřebu studijních materiálů, které by mohly doplnit a rozšířit omezený prostor přednášek a kapacitu vnímání posluchačů. Rozhodl jsem se tedy sepsat astrologická skripta, která by usnadnila první orientaci v obšírné astrologické problematice. Čerpal jsem v první řadě z knih, přednášek a kurzů Pavla Turnovského, iniciátora a průkopníka nových přístupů a náhledů na astrologii a dále potom z děl zakladatele "transformační astrologie" Dane Rudhyara. Jsou tu uvedeny i některé drobné statě, které vznikly v rámci pravidelných astrologických seancí v Českých Budějovicích.

Tato skripta rozhodně nemohou a ani nechtějí nahradit ucelená astrologická díla. Proto přehled některých v češtině vydaných astrologických (i neastrologických) titulů uvádím v závěru, který je současně i přehledem použité literatury.

Richard Novotný

Žijeme ve zvláštní době. V našem západním civilizačním okruhu dlouhodobě převažuje důraz na materiální a racionální stránky lidské existence. Ptáme se spíše KOLIK ? než JAK ?, zaobíráme se titěrnými detaily, ale mnohdy nám unikají širší souvislosti, jsme spíše štvoucími (a štvanými) lovci, než-li vyčkávajícími rybáři, chceme být "in", ale postrádáme odstup a nadhled oněch "out"siderů, kteří, stoje na okraji mimo hluk a nepochybující jednoznačnost hlavního proudu, slyší tiché hlasy budoucnosti, neboť, jak praví moudrý rabi: "Bůh nepřichází ani ve vichru, ani v zemětřesení, ale jako tichý tenký hlas, vyvolávající lehký záchvěv.

Ve 20. letech 20. století formulovali pánové Heisenberg, Schrödinger a de Broglie základní vztahy popisující vlnově - částicový charakter hmoty. Hmota má dvojaký charakter - je současně částicí i vlněním, informací. Oba tyto aspekty hmoty jsou spojitými nádobami, které nelze (viz Heisenbergův princip neurčitosti) oddělit ! Populární oddělování věcí "hmotných" a věcí "duchovních", zdá se, postrádá smysl !

28.května 2000 došlo ke konjunkci Jupitera se Saturnem v zemském znamení Býka¹⁾. Tyto konjunkce se opakují každých cca 20 let a vymezují generační, společenský cyklus. Je to období, pro které jsou typické určité společenské trendy a módy. Právě v těchto dvacetiletých etapách dochází ke společenským změnám - jak říkával Timothy Leary "... k pochopení nové myšlenky je lidstvu vždy zapotřebí nejméně jedné generace." Znamení Býka, ve kterém nastala konjunkce v roce 2000, nás staví před otázky: "Jak nakládat s tím, co nám bylo dáno předchozími generacemi ?", "Jak nakládat se Zemí a s přírodou ?" Něco MÍT, znamená nejenom UŽÍVAT SI, ale také STARAT SE. Máme šanci vrátit se k těmto věcem a že je vskutku na čase !

Počátek nového cyklu o sobě dal výrazně vědět již v období po prvním novoluní (2. června 2000), které následovalo pět dnů po konjunkci Jupitera se Saturnem. 26. června 2000 bylo oznámeno "zkompletování lidského genetického kódu DNA" (Kompletní lidský genom obsahuje cca 3 miliardy "písmen". Ukazuje se mimo jiného značná kompaktnost genomů různých lidských ras, což by potvrzovalo společný původ všech lidí na Zemi. Konec konců na prapůvodní výskyt lidského rodu na severní polokouli by ukazovalo také fungování tropického zvěrokruhu i na jižní polokouli, třebaže průběh ročních období a poměr dne a noci je opačný než na polokouli severní.) a takřka současně byly objeveny "stopy po vodě na snímcích z Marsu" !

Kromě zmíněné konjunkce Jupitera se Saturnem v Býku jsme ovšem svědky a účastníky dalších úkazů. Tak například zatím poslední známá planeta Pluto se po 230-ti letech v období let 1979 až 1999 opět nacházela díky své výstřední oběžné dráze blíže Slunci než Neptun²⁾. Kromě ohromného rozmachu informačních technologií spojených s předchozí konjunkcí Jupitera se Saturnem ve vzdušném znamení Vah se tedy jednalo také o dvacetiletí, kdy jsme počátkem osmdesátých let stáli na pokraji jaderné války a kdy došlo k Černobylské jaderné havárii (Pluto symbolizuje jadernou energii). Došlo ale také k rozpadu východního bloku a k zásadní změně v pohledu na svět.

¹⁾ Dvacetiletý cyklus konjunkcí Jupitera se Saturnem je mimořádný i z pohledu astronomického. Jupiter a Saturn totiž tvoří cca 92,4 % hmotnosti planet Sluneční soustavy a v době jejich konjunkce tak dochází ke gravitačnímu efektu, kdy je Slunce vychýleno až o 2,2 násobek svého poloměru ze středu Sluneční soustavy ! Také u dvou cyklů sluneční aktivity 11,2 a 22 let je znát souvislost s cyklem Jupitera (11,9 let) a dvacetiletým cyklem konjunkcí Jupitera se Saturnem.  Průměrný posun v poloze těchto konjunkcí je 243°. V důsledku toho vytvářejí body po sobě následujících konjunkcí trigon. A protože trojice znamení tvořících trigony odpovídají jednomu živlu, dochází k tomu, že konjunkce Jupitera se Saturnem se vždy několikrát po sobě odehrávají ve znameních jednoho živlu. Velmi zajímavá jsou potom období, kdy dochází k přechodům těchto konjunkcí z jednoho živlu do jiného (obyčejně se tak děje po cca 140 - 180 letech). Vzhledem k nepravidelnostem pohybu tu po prvním "vykročení" do jiného živlu obvykle dochází ještě jednou nebo dvakrát k "návratu" do živlu předchozího. Tyto přechody mívají často dramatický průběh. Podívejme se na příklady z historie:

²⁾ Pluto se díky své výstředné dráze dostává blíže Slunci než Neptun každých cca 230 let a to střídavě na 14 nebo na 20 let. Jedná se o období výrazných skoků ve vývoji společnosti, k jistým zrychlením vývoje, a to především u 20-ti letých přiblížení. Posuďte sami :

Schéma plutonského perihelia

Zpět na začátek stránky | Pokračovat